Běžné vs. mimořádné: Kde je hranice?
Jeden z nejčastějších zdrojů konfliktů mezi rodiči po nastavení výživného začíná větou: "A kdo zaplatí tohle?" Je důležité si ujasnit, co vlastně měsíční částka výživného pokrývá a co už je takzvaný mimořádný náklad.
Běžné výživné je určeno na pokrytí každodenních životních potřeb. Patří sem jídlo, běžné ošacení, podíl na bydlení, běžná drogerie, základní školní pomůcky (sešity, tužky) a běžné volnočasové aktivity mírného rozsahu.
Mimořádné výdaje jsou naproti tomu nepravidelné, obvykle jednorázové a finančně náročnější položky. Typickými příklady jsou:
- Rovnátka a nadstandardní zdravotní péče (brýle).
- Lyžařský výcvik, škola v přírodě.
- Drahé sportovní vybavení (pokud se dítě sportu věnuje závodně).
- Drahé letní tábory.
Jak se k mimořádným výdajům postavit?
Zákon nikde neříká, že platící rodič musí automaticky hradit 50 % všech mimořádných výdajů nad rámec výživného. Na druhou stranu, soudy se ustálily v praxi, že pokud jde o výdaj objektivně odůvodněný a v zájmu dítěte (např. zdraví nebo vzdělání), měli by se na něm podílet oba rodiče.
Nejlepší a nejméně stresující přístup je uplatňovat princip předchozí shody. Pokud jeden rodič naplánuje pro dítě letní tábor za 15 000 Kč, aniž by se druhého zeptal na jeho finanční možnosti, nemůže automaticky očekávat zaplacení poloviny. Správný postup z pohledu respektující komunikace vypadá takto:
"Anička by ráda jela na tábor s koňmi, stojí to 8000 Kč. Myslíš, že bychom to zvládli rozdělit na poloviny, nebo na to teď nemáš prostor?"
Podíl na mimořádných výdajích by navíc neměl být vždy 50:50, ale měl by odpovídat poměru příjmů rodičů. Pokud jeden rodič vydělává trojnásobek toho, co druhý, je férové, aby se na nákupu drahých rovnátek podílel větším dílem.